Psychodynamická terapie navazuje na odkaz Sigmunda Freuda a jeho následovníků, v mnohém je však současné moderní psychoanalytické myšlení svému zakladateli již vzdáleno.

Psychodynamická psychoterapie vychází z předpokladu, že naše současné potíže mohou souviset s hlubšími vnitřními konflikty, které si často ani plně neuvědomujeme. Tyto vzorce vznikají už v dětství, formují se ve vztazích s blízkými a můžou se opakovat i v dospělosti – v práci, ve vztazích nebo v tom, jak vnímáme sami sebe.

V terapii společně hledáme souvislosti mezi tím, co prožíváte teď, a tím, co jste prožívali dříve. Důležitou roli hraje samotný terapeutický vztah.

Nejdříve je zapotřebí vytvořit společně bezpečný a důvěrný prostor, kam bude možné otevřeně přinášet cokoli. Budování vztahu potřebuje svůj čas, nelze jej uspěchat. Až poté se mohou některé věci z vnějšího světa objevovat také ve společném prostoru mezi klientem a terapeutem. Tentokrát je ale možné tuto zkušenost pojmenovávat (verbalizovat), získávat větší porozumění sobě, svým emocím (mentalizovat), zažívat korektivní zkušenost.

Cílem není jen odstranit příznaky (např. úzkost nebo smutek), ale dlouhodobě porozumět jejich příčinám a vytvořit prostor pro vnitřní změnu, která vychází z vašeho vlastního tempa a rozhodnutí.

To je důvodem, proč nejraději pracuji ve frekvenci setkávání 1x týdně (nebo 1x za dva týdny) a v delším časovém úseku (v řádu měsíců). Teprve pak může vzniknout terapeutický prostor, který má potenciál věci proměňovat (restrukturalizovat).